V památníku ku 60ti letému trvání sboru jsou autentické zápisy z osvobozeneckých bojů v naší obci, na kterých se značnou měrou podílel i náš hasičský sbor.
Revoluce – Osvobození 1945
Dne 4. května probíhal ve znamení značného napětí. Zprávy z bojiště a hlavně zahraniční rozhlas hlásil, že se již děje něco, co spěje k vyvrcholení situace a ke konečnému zúčtování s válkou, zúčtování s nacisty. Ti, kteří pilně sledovali stav věci, věděli, že nastává těžký boj na život i na smrt, zvláště pro nás, co jsme neměli zbraně, ba ani jednotného vedení.
V pátek 4. května o 22. hodině rozbřeskla se zpráva o svržení německé moci a ihned se zahájilo shazování německých tabulek a nápisů. Celá noc již byla rušná, poslouchal se rozhlas a zprávy tyto se rychle rozšiřovaly. Po ulicích se pobíhalo až do rána.
5. května, v sobotu ráno, byl již ruch v plném proudu. Hasičská stráž byla postavena na důležité komunikační body, hlavně ve škole, kde byla silná část uprchlíků (asi 170 osob), mezi nimi někteří velmi podezřelí. Hasičská stráž byla ozbrojena loveckými puškami, které byly ze svých tajných úkrytů dány na světlo boží. Stráž se pravidelně střídala, služba konána vzorně, tak jako na vojně. Hasičská zbrojnice ožila, byla to jediná velitelská místnost, kde se udělovaly veškeré rozkazy uniformované stráži. U nádraží soustředilo se několik odvážlivých občanů, kteří si vzali za úkol prohlížeti každé auto přijíždějící od Prahy a pátrati po zbraních. Prvé odzbrojení povedlo se pouze noži a podařilo se ukořistiti několik pušek. Leč organizace nebyla správná a tak se do výkonu pletli lidé, kteří byli na závadu celému postupu. Kolem 1. hodiny odpolední přijelo od Prahy auto, které bylo prohlédnuto a na rozkaz četnické asistence propuštěno, ač bylo ozbrojeno a které při další jízdě obcí střílelo a u transformátoru na domě p. Dufka přestřelilo drát na elektrickém vedení. Vedení však bylo ihned opraveno, aby se mohl poslouchat rozhlas. Tento den byl staven národní výbor, který ihned začal pracovat.
6. května, v neděli, celá obec byla ve znamení shonu a ruchu. Pilně se poslouchal rozhlas a v něm zachyceno volání Prahy o pomoc. Bylo zadrženo několik jednotlivých aut, která se pokoušela ujeti z Prahy. Po prohledání byla propuštěna k další jízdě. Odpoledne přišla telefonická zpráva, že od Prahy jede silně ozbrojená německá jednotka, a aby jí nebyl kladen žádný odpor. Hasičská služba vyzvala všechno občanstvo, aby se ukrylo, a aby nikdo nestál na ulici. Kolem 3. hodiny přijelo od Prahy asi 30 automobilů s ozbrojenými vojáky, kteří při projíždění obcí silně stříleli. Jeden zvědavý občan, který nedbal výzvy, byl před Brandýskem chycen, naložen na auto jako rukojmí a odvezen až do Panenského týnce. Nad Knovízí přestřihli telefonní drát. V Knovízi byly přes silnici překážky, které museli odvlečenci, jejichž bylo již jedenáct, odstraniti, aby měli volný průchod. Asi v 6 hodin projela druhá kolona, která opět střílela a na rovinách u kapličky měla nějaký defekt. Kolonu tuto doprovázelo letadlo a za defektu stále nad ní kroužilo. Při projíždění obcí zahlédli občana Fatku st., který se skrýval za stodolou občana Poláka, střelili po něm a zranili jej na rameni. Večer a celou noc jsme drželi pohotovost.
7. května, v pondělí, ráno ve 4 hodiny po velkém dešti bylo veškeré občanstvo vyzváno, aby ihned přikročilo k dělání překážek přes silnice. Očekávala se silná tanková jednotka Němců, která měla jeti od Slaného Praze ku pomoci. Místní národní výbor ihned rozdělil práce, byly káceny lípy na státní silnici, svrženy kameny z pole p. Sobotky, nad Knovízí poráženy topoly a patníky, které byly kladeny přes silnici. Vedení měl br. Hokův. V obci byly položeny přes silnici silné klády, silnice zatarasena vozy naloženými kamením a cihlami, u restaurace p. Matičky přivezena hlína a různé kamení, nad kovárnou poraženy dva mohutné stromy a položeny přes silnici, na nádraží připraveny vagony na první koleji, aby podle potřeby byly zatlačeny na silnici. Cesta ku Pcherám zatarasena barierou dříví ze šachty. Lípy na rovinách byly sváženy zprvu koňmi, ty ale nezmohli toto břemeno, a tak byl přivezen traktor p. Stelčovského, a ten se výborně osvědčil. Vše klapalo bezvadně a veškeré úsilí o zabezpečení těchto cest bylo zdoláno v poměrně krátkém čase, přesto, že vydatně pršelo a značná část nás byla promáčena až na kůži. Obětavé ženy nám donesly teplou kávu. Během dne byli někteří němečtí vojíni, kteří se pokoušeli spasiti útěkem z bojující Prahy, u nás zadrženi, odzbrojeni a potom hasičskou hlídkou posláni do Knovíze, odtud pak do Slaného do sběrného tábora. V poledních hodinách byla na žádost volající Prahy učiněna v obci výzva ku sběru obvazů a léčiv pro bojující Pražany, a aby nejvhodnějším způsobem toto bylo do Prahy dopraveno. Sebralo se 5 pytlů, 4 krabice a 2 balíky obvazů. Vše bylo odvezeno do Kladna do bia Korso a bratři Jar. Bára a Josef Novák to osobně předali. K dispozici se dali dva doktoři, kteří utekli z Říše a pěšky dorazili do Brandýska. Byli odvezeni autem do Kladna.
Noc z pondělí na úterý 8. května byla velmi rušná. Krajem toulalo se mnoho uprchlíků a často bylo slyšeti střelbu. Na tomto místě vytrvali bratři Růžek, Ciniburk, Tesař a jiní. Kolem 5. hodiny ranní sdělil službu konající br. K. Vácha ve zbrojnici pohotovostnímu oddílu, že kolem obecního úřadu prošla jedna skupina asi 15 ozbrojených mužů směrem ke Slanému a že je vyzval, aby složili zbraně. Ihned se jednalo, jak tuto skupinu zajistiti. Ujednáno, že za pomoci předsedy národního výboru br. Dobiáše, bratří hasičů Jar. Soukupa, Jos. Pražáka, Jos. Nováka a Ant. Kučery musíme skupinu vypátrati, vypraviti se za ní a odzbrojiti. Našli jsme ji utábořenou ve skále p. Matičky. Po delším jednání podařilo se nám skupinu tuto odzbrojiti. Ukořistili jsme 13 pušek, 5 pistolí, 2 pancéřové pěstě a veliké množství nábojů. Skupina tato bylo odvedena do sběrného tábora v Kladně. Ráno v 8 hodin učiněna výzva o postavení několika čet z bývalých čs. vojínů. Před obecním úřadem p. učitel Rákos, podporučík v záloze, pronesl řeč k shromážděným a vyzval je, aby dobrovolně nastoupili strážní službu. Z přítomných sestavil tři čety. Jednu poslal k Hnidousům, druhou k Třebusicím a třetí ke Stehelčevsi. Vedení nad nimi převzali poddůstojníci v záloze. Pro aktivní zasáhnutí se zbraní, kterých bylo velmi málo, bylo do hasičských stejnokrojů oblečeno 15 mužů a nad těmito převzal velení br. Jar. Kulda. Zbrojnice byla naše velitelská místnost. Sem byl převezen z pošty telefon pro rychlé zprávy a rádio bylo celý den i noc zapnuto. Praha volá o pomoc… Staví se jednotka , která chce se do Prahy dostat a chce jít Praze na pomoc. Četa v počtu asi 30 mužů vyzvedla si auto p. Krause a jela do Kladna, kde se tvořil sběrný kádr. Leč Kladno odmítlo, že nemá zbraní, ani dopravní prostředky k odvezení do Prahy a pak, že Středokluky jsou silně obsazeny německým vojskem, které střeží průchod do Prahy. Hoši po tomto sdělení se za velké rebelie rozešli. Praha volá spojence, Rudou armádu a všechny zbraně schopné bojovníky. Naděje se vkládá v armádu Vlasovců, kteří se přiblížili ku Praze a rázně zasáhli do boje. Praha vyzývala, aby nebylo ze strany naší na tyto jednotky stříleno. Během dopoledne pochytáno několik německých vojínů, kteří odzbrojeni a v doprovodu hasičské stráže posláni do Knovíze. Vedli je bratři Bezák a V. Novák. Odpoledne národní výbor nařídil, aby byly odstraněny překážky ze silnic, a aby nebyl rušen ústup německé armády, která již kapitulovala, ač některé jednotky SS ještě bojují. Obcí pak projela silná kolona, aniž padl jediný výstřel.
Služba ve zbrojnici, u telefonu na obecním úřadě, ve škole u uprchlíků držela se stále. Přesto, že nás počtem bylo velmi málo, přece jenom hasiči na svých místech vytrvali. Spalo se jen na půl oka. K večeru se srotilo několik nerozvážných mladíků a chtěli vniknouti do školy a zajištěné Němky vyházeti ven, ba i byt řídícího učitele chtěli demolovat. Tomu však bylo včas předběhnuto a p. řídící učitel nás žádal o zesílenou stráž, která mu také byla dána. Bratři Jos. Novák, Jar. Soukup a Boh. Vlček se ihned ozbrojili loveckými puškami a postavili se před vchody školních budov, které řádně střežili. Bohudíky k ničemu nedošlo.
Kolem 10. hodiny v noci dostali jsme zprávu, že od Prahy blíží se silně ozbrojená jednotka. Obyvatelstvo bylo ihned upozorněno, aby se co nejrychleji skrylo a bydlící u silnice pokud možno odešlo z bytů. Tuto noc jsme prožili nejrušněji. Kde kdo opouštěl dům a utíkal do polí. Kolem 11. hodiny přiblížila se směrem od Kolče na Třebusice ku Brandýsku jedna kolona asi 30 automobilů za plného osvětlení reflektorů a za provolávání „Nazdar“ až do Brandýska. Patrně chtěli vzbuditi dojem, že jsou to Rusové. U restaurace p. Matičky zůstali státi a nevěděli, kam mají jeti, neboť směrové tabulky byly odstraněny. Na to dali se směrem ku Stehelčevsi a podle dalších informací, které jsem zjistil, byli ve Vrapicích zadrženi a odzbrojeni. Vedlo to k domněnce, že prý to byl K. H. Frank. Kolem 11.hHodiny v noci přijely do Brandýska od Třebusic opět dvě kolony asi 20 automobilů. Službu konající bratři Josef Ludvík a Václav Novák byli u restaurace p. Matičky dotázáni na cestu ke Kladnu. Byly poslány po silnici ke Hnidousům, avšak na rozcestí místo k Hnidousům odbočily ke Slanému proti již přijíždějící Rudé armádě. V Knovízi nebo ještě dále u Slaného narazily na předvoj ruských tanků, které zabránily jim v další jízdě, a tak se daly na ústup a přijely zpět do Brandýska. U restaurace p. Matičky zastavily a hledaly br. Ludvíka a Nováka, kteří jim udali špatný směr. Ti ale zatím z místa utekli a nacisté pobíhali kolem trafiky, i v hostinci p. Sýkory, až konečně odjeli směrem ke Třebusicům. Po jejich odjezdu se opět sešli bratři Ludvík, Novák, Kohlíček a jiní, šli je stopovat, ale nedostihli je. Ve 12 hodin přijela dvě auta od Prahy. Jedno dalo se směrem k Hnidousům, druhé, které přijelo později, jelo ke Slanému. V Olšanech u hostince „Na Veverce“ odbočilo ke Pcherám a zastavilo. Z auta vyskočil muž a před rozsvěceným reflektorem držel mapu a díval se do ní a pak pravil česky: „Jedem špatně – zurik“. Auto při couvání narazilo na plot p. Matějíčka a ten rozbilo. U Veverky službu konající bratři Soukup a Vácha, u nichž auto zastavilo, byli asi tři kroky od něho. Auto na to odjelo směrem ke Slanému, avšak asi za 15 minut se vrátilo zpět a jelo směrem ku Pcherám. U dolu Theodor byla přes silnici překážka, kterou musela posádka auta odstranit, při čemž střílela bílé rakety. Auto, které jelo k Hnidousům, současně též střílelo bílé rakety. Snad mělo poruchu, nebo volalo o pomoc.
Nad Slaným bylo pozorovati velkou zář, plápolající jako oheň, ale podle mého úsudku hořelo elektrické vedení. Tu jsme zahlédli červené rakety. Netrpělivě jsme očekávali další události. Až asi v 1 hodinu 30 minut slyšíme mohutné dunění přijíždějících ruských tanků. Silné pískání housenkových pásů nás přesvědčilo, že jsou to oni. Vyběhl jsem s br. Váchou proti nim, svítíme na sebe baterkou a tu slyšíme hlas „Čechoslovák“ a již podávání rukou. Tanky jely velkou rychlostí, takže nebylo možno pronést více slov. Bylo třeba velmi opatrně tuto zatáčku projeti. Konečně jsou tu, již tomu věříme, že přišla pomoc. Co starostí a strachu jsme zažili od ustupujících nacistů. Teď věříme, že si můžeme oddychnouti. Vozy, tanky, opět vozy, tanky a to se střídalo až do bílého dne. Celá silnice lemovaná občanstvem vítala slavnou Rudou armádu. Velmi těžko bylo lze udržeti pořádek, aby nikdo nevlezl pod pásy tanků. Poměrný klid byl rušen střelbou v blízkém lese „Na Vysokém“ a v polích pod haldou bývalého dolu Prago a za Olšany. Ráno hlídka vypátrala 8 esesmanů a v doprovodu rotmistra Loudy byli odvedeni na obecní úřad v Brandýsku a tam zajištěni.
K 7. hodině ranní nasedli do hasičského vozu partyzáni a jeli ku Stehelčevsi, tam se v polích toulali esesmani, kteří ustupovali od Prahy a také se mezi nimi strhla bitka. Nyní nastala přestávka a Ruská vojska nepřijížděla. Toho využila kolona Němců, kteří přijeli od Třebusic a jeli silnicí ke Knovízi. Snad to byli ti, co v noci ve směru na Třebusice ustoupili. Tato jednotka dojela „na Rovina“ ke kapličce, kde zůstala stát. Patrně měli zprávu, že přijíždí další skupina ruských tanků. Na to dojela do obce další německá kolona Červeného kříže, která zůstala v obci stát. Němci netrpělivě pobíhali kolem vozů a nevěděli kudy kam a v této netrpělivosti někdo po nich vystřelil. To dalo signál, aby Němci palbu opětovali. Kolona, která byla na Rovinách, střílela do Brandýska a ta co byla v obci, střílela „na Rovina“. Tak se rozpoutala bitva trvající dvě hodiny. Němci stříleli do Němců. Nebýti okolnosti, že od Konvíze přijela nová ruská posila, která učinila střelbě rázný konec, tak by snad bitva tato byla pro Brandýsek velmi špatně dopadla. Jakmile dojely ruské tanky na rovina, střelbou zapálily několik německých vozů a tak se dostali Němci do křížového ohně a ihned se vzdali.
Když první německá kolona projela Brandýskem, podařilo se zajistiti tlupu asi 40 esesmanů a v obecním dvoře je odzbrojiti. Vše by bylo dobře dopadlo, kdyby Němky, které byly ve škole zajištěny, nezačaly volati o pomoc. V tom okamžiku jeden esesman vyskočil z vozu, který právě dojel k obecnímu úřadu. Zastřelil tam občana Bendu a smrtelně postřelil učitele Pouzara, br. Pospíšila postřelil na čele a obč. Jilmu na noze. Jeden esesman, který byl v úřadovně obecního domu, začal při střelbě zle řádit, vzal židli a praštil s ní po přítomném br. Hokůvovi a ten jen o vlas uskočil, vyběhl na chodbu a schoval se na půdě. Zatím venku byla již střelba v plném proudu. V zahradě před obecním domem zastřelen obč. Rud. Weis, v uličce u p. Vořechovského obč. Karel Čížek, v cihelně p. Sedláčka obč. Füřt a v zahradě nad zatáčkou obč. Vosmik. V této bitvě Němci vypálili jednu pancéřovou pěst na dům obč. Nedvěda a velkou část domů střelbou poškodili. Při střelbě samaritánskou službu drželi bratři: Josef Novák, Václav Novák, Ant. Kučera, sestry Jarosl. Bartošová a Soňa Fryčová a několik dalších členů hasičského sboru, kteří pomáhali při odnášení raněných. Po odvezení raněných naším autem do nemocnice v Kladně byla povolána národním výborem z Poldiny Huti ambulance a ta odvezla zbývající raněné do nemocnice. Vše se dělo za přítomnosti p. MUDr. Kramáře, lékaře z Brandýska, jemuž vypomáhal samaritský sbor. Po uklidnění situace nesměli již Němci pokračovati v jízdě. Rudá armáda zabránila dalšímu jejich postupu a tak museli nastoupiti cestu pěšky do Slaného do sběrného tábora. Vozy, které byly v cestě, byly přijíždějícími ruskými tanky odsunuty do příkopů. Cesty uvolněny a co překáželo, muselo pryč. Němci si směli vzíti co unesli, nic víc. Nastala trapná chvíle. Silnice od Brandýska k Třebusicům byla v pravém slova smyslu ucpána vozy, příkopy byly plné zbraní různých ráží, ručních granátů, pancéřových pěstí atd. Němci nechali v chodu motory vozů, které opustili, klíčky od startérů zahodili, zařízení ničili, aby již nebylo způsobilé další jízdy. Provedli vše co mohli narychlo provésti, na co jim prostě stačil čas, kterého měli pomálu. Za odcházejícími Němci vrhli se do vozů okolní obyvatelé a nastalo drancování. Obsah vozů, jejich výstroj a výzbroj byl rozebírán a ničen. Tak byla zkáza dovršena a kraj působil dojmem, že tady prošla válka. Samotný pražský rozhlas zmínil se o tom, že v Brandýsku se střetli ustupující Němci s Rudou armádou, kde nastal boj a okolí se podobá místu jako po bitvě.
V odpoledních hodinách a druhý den přijížděli sem z okolních obcí členové místních národních výborů a žádali o vydání zbraní a střeliva pro svoje gardy, které narychlo sestavili a ozbrojovali. V úseku od Brandýska ku Třebusicům sebralo se přes 3000 pušek, více jak 100 automatů a asi tentýž počet strojních pušek a těžkých kulometů a munice všeho druhu, která se nedala ani spočítati. Ručních granátů všech druhů bylo v příkopech, v polích a cestách tolik, že hrozilo velké nebezpečí výbuchů a zranění, takže musely býti ihned vydány výstražné tabulky, že úseky těmito není možno procházeti pro velké nebezpečí. Výzbroj tato se na popud národního výboru ihned sbírala a soustřeďovala v cihelně p. Sedláčka. Odtud se pak odvážela do Kladna pro tamní posádku. Pancéřové pěstě, které byly již ze značné části odjištěny, s odhodláním a skutečně s nasazením vlastního života zneškodnil pp. Piskáček a Müller.
Službu požární, pořádkovou a strážní drželo celé družstvo od 5. května až do 16. května. Střídalo se pravidelně a ve zbrojnici byla stálá pohotovost. 16. května byli někteří členové odvoláni, aby nastoupili práci v závodech, které je oběžníkem vyzvaly, zvláště horníci. Od 16. do 25. května zůstala ve službě samaritská četa čtyř mužů a pět žen, která měla plné ruce práce. Za tuto dobu bylo ošetřeno 126 těžkých případů a 97 lehkých, téměř vesměs vojínů Rudé armády, kteří stále projížděli naší obcí. Velká část zranění byla ještě z bojující fronty. Mimo toho ošetřeno 63 osob, kteří byli v koncentračním táboře a projížděli obcí. Dnem 25. května končila stálá služba samarity a tím i služba těch bratří, kteří stále navštěvovali a pomáhali ve zbrojnici i v ošetřovně samaritské, avšak neskončila služba pohotovostní, ku které jsme se dali všichni dobrovolně, stále připraveni zasáhnouti tam, kde bude o naši pomoc voláno. A proto heslo „Na pomoc“ jest nám ještě více vryto do srdcí a povah v naší drahé osvobozené vlasti, v naší milované Československé republice.